Člen největší lázeňské skupiny v České republice
Lázně Luhačovice, akciová společnostLogo Lázně Luhačovice

Aktuality z lázní

Vyjádření představenstva Lázní Luhačovice, a.s., k nabídce na podmíněnou údržbu části areálu



Vážení čtenáři, milý hosté našich lázní, návštěvníci areálu i obyvatelé Luhačovic,

média se zaplnila informacemi o sporu lázní s městem o údržbu lázeňského areálu. Některá tuto kauzu komentovala seriózně, jiná se hnala za senzací. Jsme jejím přímým účastníkem a tak nechceme mlčet a tvářit se, že o nic nejde. Byť se na následujících řádcích dočtete o tom, co nás vedlo k žalobě na město, tak Vás chci ujistit, že až na zmíněné mediální výstupy a tyto řádky, se Vašeho pobytu v Luhačovicích tato kauza nijak nedotkne a pokud nám dá soud za pravdu, tak budete v budoucnu v lázeňském areálu vidět další výrazný progres.

Tzv. lázeňský park či areál je majetkem naší společnosti. Jeho provoz a správu zajišťujeme prostřednictvím o.p.s. Lázeňská kolonáda Luhačovice, která byla založena mimo jiné proto, aby transparentně sdružovala prostředky od všech zainteresovaných subjektů a vynakládala je na zajištění údržby a rozvoje tohoto strategického území. Tato vize se ale pro opakované a kategorické odmítnutí ostatních ubytovatelů i města nenaplnila. Jediným donátorem činnosti této o.p.s. je tedy stále jen naše společnost, která tak provoz, rozvoj i údržbu areálu financuje. Práce provádí částečně sama, ale z větší části je nakupuje od několika dodavatelů. Nejvýznamnějším z nich jsou Technické služby města. Město Luhačovice nikdy v novodobé historii neneslo žádné náklady spojené s péčí o zeleň, úklidem a údržbou komunikací, výsadbou, pořizováním mobiliáře a podobně, ale je pravda, že v areálu provozuje veřejné osvětlení a sváží odpad.




Všem myslím přijde samozřejmé, že Vás o užívání vašeho majetku soused požádá. Samozřejmé je i Vaše právo odmítnout nebo po něm chtít odpovídající nájem či minimálně jeho finanční účast na vašich nákladech a investicích. V případě majetku určeného k podnikání není ale souhlas s jeho užíváním Vašimi konkurenty vůbec samozřejmý. O to víc, pokud Vás má takový podnikatelský majetek od konkurence odlišit. Když už budete souhlasit, tak je logické chtít nájem, který Vám vyrovná ztrátu konkurenční výhody a výnosů, co vám díky atraktivitě vašeho majetku rostoucí konkurence sebere. Případě po něm můžete chtít i část svých pořizovacích investic, aby se vaše postavení aspoň částečně narovnalo a nežil na Váš úkor.

Náš areál je veřejností užíván zcela bezplatně. Jeho soukromému užívání, tedy výhradnímu vstupu pro naše hosty, jak to bývá běžné u dovolenkových resortů nebo vybírání vstupného od veřejnosti a hostů konkurenčních ubytovatelů, brání městská vyhláška zařazující území mezi ta veřejná. Díky ní se nás sousedé ani konkurenti nemusí ptát, zda vůbec a případně za kolik mohou náš areál využít. Stala se z něj veřejná plocha, za jejíž užívání platí naši konkurenti, návštěvníci i obyvatelé městu daně a ubytovaní hosté místní poplatek. Dovolíme si tvrdit, že díky existenci atraktivního lázeňského areálu jsou tyto daně i vybrané poplatky výrazně vyšší, než kdyby vůbec neexistoval nebo byl jen naším uzavřeným resortem. Ve druhém případě by město sice inkasovalo vyšší daně z našich rostoucích zisků a vybrali bychom jistě víc poplatků od hostů ubytovaných v našich objektech, které by jim zaručili exkluzivní vstup do našeho areálu, ale multiplikace přes ostatní konkurenty, jejich hosty i zaměstnance přináší městu jednoznačně víc. Nejen ekonomicky. O zvýšení atraktivity Luhačovic pro každodenní život obyvatel takovým veřejným parkem není třeba mluvit vůbec.

O skutečném oplocení areálu naše společnost nikdy neuvažovala. V takových úvahách nám brání očekávání obyvatel a návštěvníků města, charakter lokality a koneckonců i naše společenská odpovědnost. Teoretickou možnost uzavření užíváme jen jako argument k tomu, aby si posluchač uvědomil hodnotu vlastnického práva, které nám veřejný statut na tomto majetku odepřel.

Požadavek naší společnosti na účast města při údržbě areálu není nový. První zmínku na toto téma jsme dohledali v roce 1995, intenzivní jednání vedl můj předchůdce i v roce 2006 nebo 2009 a blízko dohodě jsem byl letech 2013/14 i já. Naše výzvy a požadavky ale nebyly nikdy revoluční a kategorické. Vždy šlo spíš o evoluci. O návrhy postupně rostoucí angažovanosti města nebo naposledy i ostatních ubytovatelů. Fakt, že se tak nikdy nestalo, přetavil postupně tuto pokřivenou praxi v zakořeněný zvyk. Svou nedůslednost ve vymáhání účasti nyní považujeme za chybu. Nebyla ale vedena liknavostí. Spíš za ní stála snaha nepoškodit pověst Luhačovic a vztahy s radnicí.

Náš poslední, ale už důrazný, požadavek na narovnání této situace byl městu písemně předložen v lednu 2016. Šlo o výzvu k uzavření nájemní smlouvy a uhrazení nájmu a našich výdajů za poslední 3 roky zpětně. Nájem a výdaje vyčíslil soudní znalec v úhrnu nad 8 miliony ročně, a tento posudek byl městu předán spolu s výzvou k úhradě. V té době jsme usilovali o rychlé řešení a nabízeli, že i pokud město převezme jen údržbu areálu nejpozději od roku 2016 , tak se starého nájmu vzdáme. Během následných vyjednávání město otevíralo řadu variant, které odsouvaly konečné řešení a víc a víc se vzdalovaly od podstaty našeho požadavku i nabídky smírného řešení. Možná se v nich ztratili i sami zastupitelé a naší původní výzvu na platbu nájemného ve svých bodech programu začali nesprávně označovat za prosbu o příspěvek na údržbu.

Naší chybou byl čas, který jsme městu dávali, protože tím byla vyjednávací pozice nerovná. Město nic netlačilo, a každý posun konečného řešení mu poskytoval jen výhodu ušetřených výdajů za údržbu i promlčených náhrad. S nabídkou "koupit" si čas na jednání převzetím nákladů město nepřišlo. Rada vůbec nedocenila naši připravenost vzdát se starých nároků ( dokonce i budoucího nájmu) a spokojit se jen s tím, že se staneme běžným uživatelem veřejného a z daní udržovaného území. Kladla si další a další podmínky, za jakých se ujme údržby aniž si uvědomila, že jí nabízíme promlčení bezmála 30 milionů korun nájemného.

Pro doplnění uvádím, že se naše výzva z ledna 2016 už opírá o ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kterou znalecký posudek shrnuje a která nás přesvědčila, že důraz je na místě. V případech, kdy je soukromý pozemek využíván jako veřejné prostranství, je vlastník pozemku toto omezení svých vlastnických práv povinen strpět, ale náleží mu náhrada odpovídající nájmu daných ploch. Jinými slovy : vzhledem k tomu, že se Vás díky rozhodnutí města konkurenti ani nikdo jiný ptát na souhlas s užitím Vašeho majetku nemusí, přechází povinnost platit Vám nájem na město. Náhradou a nájmem se přitom nemyslí náhrada výdajů spojených s údržbou, ale ušlé vstupné či jiný výnos spojený s obvyklým obchodním využitím podnikatelského majetku.

Ve stejné době, kdy jsme oslovili s žádostí o náhradu město Luhačovice, jsme se obrátili i na město Jáchymov, kde také podnikáme. Tamní zastupitelé reagovali bryskně a po dvou měsících byla uzavřena smlouva o poskytování náhrady i zajištění údržby "našeho" parku městem. Náhrada je sjednána mnohem nižší než by odpovídalo luhačovické situaci s ohledem na fakt, že díky "nepitnosti" radonových pramenů park plní jinou funkci. V Jáchymově nejsou přímí konkurenti, téměř žádní ubytovatelé a ani obyvatelé park díky jeho umístění neužívají jako obyvatelé Luhačovic ten zdejší.

14 měsíců luhačovického vyjednávání nás na správě areálu stálo po 250 - 350 tisíci korunách řadu každý a promlčený nárok se za tuto dobu blíží 10 mil. Kč. Město nakonec nabídlo příspěvek na údržbu 1,5 mil. Kč pro rok 2017, který ale nic neřešící. Stačí na "oprašování", ale je naprosto nedostatečný pro zastavení chátrání komunikací v areálu a jejich potřebnou zásadní opravu.

Zda je roční nárok 8,8 mil. Kč oprávněný, vysoký nebo naopak nízký bude muset určit soud. Jsme ale přesvědčeni, že jen taková nebo ještě vyšší suma dokáže při pravidelném "investování" lázeňskému parku vrátit jeho lesk. Obrovský vnitřní dluh je skryt zejména ve zmíněných komunikacích . Díky nim vypadá toto zásadní území vedle opravených chodníků v obytné zástavbě nebo nových komunikací okolo přehrady jako chudá příbuzná, ačkoliv právě ono považují všichni za skutečné Luhačovice. Pravě to dokazuje strategický průzkum města mezi návštěvníky Luhačovic a cestovními kancelářemi a nadevše jasně to ukázal luhačovický díl TV seriálu ČT Národní klenoty, který z celých Luhačovic prezentoval jen toto území a stavby v něm.

Minimálně dvě či tři významné stavby a řadu drobných staveb pítek, kašen, altánů, uměleckých děl či můstků je přitom nutné do veřejných ploch a statků také zařadit. Veřejnou plochou je jednoznačně krytý chodník kolonády. Stavbami jsou její konstrukce a zastřešení, budova haly Vincentka a veřejné toalety za ní. I tyto veřejné stavby vyžadují údržbu. Jejich provoz ale vyžaduje i další náklady na teplo, na personální zajištění otevírací doby atd. Není přitom podstatné, že se po chodníku kolonády dá přijít i k pronajatým obchůdkům. Stejně tak vedou ostatní veřejné komunikace k jiným obchůdkům pronajatým majitelem X provozovateli Y. Přesto je obec z daní udržuje a u těchto argumentuje, že vedou k našim obchůdkům , z jejichž pronájmu inkasujeme nájem. Město provozuje veřejné záchodky v centru, ale nejspíš si myslí, že na ty v lázeňském areálu pouštíme jen naše hosty. Zpoplatnění vstupu do haly Vincentka žádná vyhláška nebrání, to je pravda, ale za vhodné je nepovažujeme. Proto by bylo vhodné mezi veřejně podporované provozní výdaje areálu zařadit i adekvátní část její údržby, spotřeb a mzdových nákladů obsluhy pramenů.

Podle oficiálních statistik o potenciálu a ekonomickém přínosu cestovního ruchu pro obce mají Luhačovice 20x vyšší potenciál ekonomického zhodnocení cestovního ruchu než jiná turisticky exponovaná místa. Lázeňský park a stavby se na této výši podílejí naprosto zásadním způsobem, což by se mělo projevit nejen v péči o něj, ale i ve výši náhrady za jeho veřejné užívání. Nájem za něj by tak měl být násobně vyšší než nájem za jiná území v této lokalitě, což ale znalec dosud nevzal kvůli maximálnímu zjednodušení v potaz a nájemné počítá z regulované ceny nájmu nekomerčních ploch, jak ji stanovilo samo město. Pokud bychom ale takto stanovené a na první pohled přesto vysoké nájemné (zvláště, když má být uhrazeno za 3 roky zpětně) porovnali s našimi dosavadními výdaji či promlčenou náhradou, které v úhrnu činí více než čtvrt miliardy korun, tak už tak vysoké nevypadá. A po jeho přepočtu na ubytovací den našich hostů nám vyjde , že bychom stejnou sumu inkasovali při zvýšení cen o 25 Kč na den. Věříme, že takové zvýšení by jistě každý návštěvník Luhačovic rád zaplatil za možnost užívat jinak uzavřený lázeňský areál a že by exkluzivita vstupu vedla ke zvýšení obsazenosti našich kapacit na úkor konkurence. Vstupné do podobných areálů se přitom běžně pohybují ve dvojnásobné výši 50 Kč. Při návštěvnosti luhačovického areálu, která se ročně pohybuje kolem 250 tisíc vstupů, což by takové vstupné generovalo přes 12,5 mil. Kč. Tedy o čtvrtinu víc než jako náhradu stanovil znalec.

Pro Vaší představu musím uvést, že třeba menší lázeňské město Poděbrady, které vybírá na lázeňské taxe 1/3 luhačovického výběru, financuje údržbu tamního polovičního lázeňského parku 6 miliony korun ročně. Uvnitř Luhačovic přitom nenajdete moc dalších území, která by byla pro návštěvníky, cestovní ruch a lázeňství tak atraktivní jako park. Jistě tu jsou. Jejich rozloha ale není větší než desetina jeho rozlohy. Ze 6,2 vybraných mil. Kč na lázeňské taxe ale dosud na park nebyla určena ani koruna. Všechny končí v jiných územích.

V prvních postprivatizačních letech bylo, myslím, ještě pochopitelné, že největší společnost nese část veřejných nákladů a pomáhá tak rozvoji lokality a konkurence. Podnikatelské i té, která soutěží skrytě ubytováváním v soukromí. I poté, co počty lůžek těchto subjektů narostly na dvojnásobek kapacity naší společnosti, se ani ony ani město nezapojily do financování údržby území, které jejich úspěch či rozvoj svou přístupností a atraktivitou významně podporuje. Díky tomu tak dochází ke zcela nerovné hospodářské soutěži, kdy větší část soutěžitelů profituje z majetku jiného soutěžitele. Žijí na náš účet. Co jiného už je nedovolená podpora z moci úřední. Paradoxně právě možnou nedovolenou podporou naší společnosti vidí rada města v našem požadavku na platbu nájemného a údržbu areálu.

Tito konkurenti tak mohou své zisky věnovat na vytvoření si náskoku oproti naší společnosti, která musí díky postoji města jejich část použít i na zajištění veřejné funkce centrálního území. Nikdy tak na něj ale nemůže uvolnit vše, aby neztrácela na uvedenou konkurenci. Za těch 25 let je tento vnitřní dluh vidět. Hlavně na povrchu komunikací, cestiček, schodišť, zábradlí na lavičkách apod. A to i přes námi dosud vynaložených bezmála 135 mil. Kč na údržbu. Jednou tak veliký promlčený nájem spolu se zmíněnými prostředky vynaloženými na údržbu zase chybí v údržbě některých našich budov a také začínají být vidět....

Že naše kapsa není bezedná, ale není naše chyba. Jde o chybu města, které v tomto směru neplní svou roli. Vytvořilo zvykové pravidlo, ze kterého nechce ustoupit a porušuje tím rovné podmínky na lokálním trhu. Konkurentům, kteří užívají veřejné plochy, včetně těch námi vlastněných, za "pouhou" platbu daní a výběr poplatků nemůžeme nic vyčítat. Tak to s právem užívat veřejné prostranství je. Nám je toto právo ale odepřeno a máme dokonce údržbu této veřejné plochy hradit.

Majetkových práv se naše společnost nikdy nevzdala, jak někteří interpretují privatizaci. Byla to doba, kdy se z veřejného socialistického stávalo soukromé a v tomto případě dokonce určené k podnikání, kterým je u parků obvyklé výběr vstupného. Nelze tak tvrdit, že nabytím do té doby veřejně přístupného parku, se majitel vzdal práva na náhradu za jeho užívání osobami, které park nekoupily spolu s ním. Stejně tak není pravda, že když se mezi zamýšlenou podnikatelskou činností v privatizačním projektu budoucího majitele objevila péče o přírodní bohatství, že by se tím takový podnikatel zavazoval filantropicky podporovat obec nebo konkurenci. Pouze se tím přihlásil k tomu, že chce navázat na činnost nabývaného socialistického podniku a spravovat přírodní léčivé zdroje, které jsou k jeho podnikatelské činnosti - poskytování lázeňské zdravotní péče - nezbytné.

Pokud správce těchto zdrojů - pramenů - celý jejich výnos nespotřebuje k léčebné péči a tyto jsou pitné, může po něm český inspektorát lázní požadovat, aby umožnil bezplatné užití takového přebytku soukromým osobám (většinou litr na osobu). I toto pravidlo někteří zaměňují s povinností správce zpřístupnit bezplatně pozemky, na kterých se prameny a jejich veřejná pítka nacházejí. Nic takového ale tzv. Osvědčení neříká. Ani nemůže. Řešení, jak takový odběr k osobnímu užití zajistit, je víc a tato povinnost správce nemůže omezit práva osoby vlastnící nebo provozující park. I kdyby by případné uzavření parku a zpoplatnění vstupu do něj soud prohlásil za porušení této povinnosti, pak se nabízí řešení, jak právo na náhradu za veřejné užití parku spojit s povinností umožnit osobní odběr pramenů. Buď určením konkrétního a návštěvnicky neatraktivního času, kdy se k nim dá bezplatně vstoupit nebo vyvedením jejich kohoutků na hranici parku. Všechna tato teoretická řešení jsou ale pro Luhačovice špatná, naše společnost o nich neuvažuje a zastupitelé by také neměli. Ani pokud by hledali cestu, jak zbavit město povinnosti hradit náhradu za veřejné užívání parku. Naopak by měli zvážit, jak co nejlépe pečovat o pítka a pavilony pramenů, které slouží k užívání těchto vod obyvateli a veřejností. Správce svou citovanou povinnost totiž opravdu splňuje zbudováním pouhého kohoutku. Odpovědnost za vybudování a údržbu jeho návštěvnicky atraktivního "obalu" pro veřejnost leží na městě, protože hosté správce užívají prameny v jeho objektech a z konkurenčních důvodů by mohl atraktivitu pítek pro své hosty a veřejnost výrazně odlišit.

Naše postavení je ale třeba vidět ještě z jiného úhlu. Pro město vybíráme více než 1/2 ze všech poplatků (3,1 z 6,2 mil. Kč) a jen za loňský rok jsme do městské pokladny přinesli spolu se všemi daněmi (městský podíl na DPH, daně z mezd našich zaměstnanců-obyvatel Luhačovic, daně z nemovitostí) 14 milionů korun, tedy nejvíc ze všech podnikatelských subjektů na jeho území. K tomu je třeba připočítat naše výdaje na údržbu dotčeného veřejného areálu a nepožadovaný nájem za něj. Navíc jsme největším soukromým organizátorem veřejného kulturního programu v Luhačovicích, na propagaci Luhačovic vynakládáme největší prostředky, naši hosté v luhačovických obchůdcích a provozovnách nechají nejvíce peněz.

Přítomnost našich hostů vytvoří nejvíc sekundárních i terciálních pracovních míst a obrázky našeho parku i budov v něm slouží bezplatně k propagaci všech ubytovacích kapacit stejně, jako jejich obsazenost podporuje přístupný park a námi spravovaná veřejná pítka pramenů, která většina z nich nabízí heslem "pitná kúra v ceně", aniž by ji pro ně nakoupili. (Zaměňují si tak naši povinnost umožnit bezplatný odběr limitovaného množství vod k osobnímu užití veřejnosti, s možností zařazovat užívání pramenů do svých pobytových balíčků. To je samozřejmě komerčním užíváním a je spojeno s povinností za něj zaplatit správci úhradu. Tu dosud hradí jen dva luhačovické subjekty.)

Fakt, že náš lůžkový fond přitom reprezentuje 1/3 z kapacity Luhačovic, pak svědčí o nedůsledném výběru či odvodu lázeňské taxy v ostatních kapacitách, což je nejspíš důvodem chybějících zdrojů města. Oklikou nám tak vychází naprostá absurdita dosavadní zdejší praxe - majitel, jenž nesmí svůj majetek užít k odlišení se od ostatních konkurentů, je nucen , aby tyto bez náhrady vlastními prostředky podporoval, aniž je tato podpora na jejich vykázaném úspěchu patrná odevzdanou taxou. Metr veřejných ploch, tak optikou daně odvedené na jedno lůžko, užívají výrazně levněji než naše společnost.

Nerovnost přístupu k veřejným plochám dokumentuje i donedávna průchozí zahrada Augustiniánského domu, kterou po její zahradnické rekonstrukci majitel uzavřel pro své hotelové hosty, aby získal konkurenční výhodu a odlišil se od ostatních ubytovatelů. Jeho postoj je zcela logický a správný. Náš areál pro své ubytované hosty ale uzavřít nesmíme. Je přístupný bezplatně i hostům Augustiniánu, aniž by ti naši mohli navštívit jeho pozemky a tak je nerovnost nastavená městem evidentní.

Problém ale nelze zjednodušit jen na přímé narušení hospodářské soutěže mocí úřední. Jde o problém v myšlení. V hlavách řady obyvatel Luhačovic a tudíž i zastupitelů stále existuje nepochopitelná demarkační čára, jenž dělí Luhačovice na město a lázně. Je to samozřejmě nesmysl. Jde o lázeňské město Luhačovice. Tak ho vnímají návštěvníci. Ti moc dobře vědí, že ubytovací kapacity i lázeňské domy jsou rozmístěny všude, ale lázeňský park a rekreační zóna je jen jedna. Většina ji považuje za městskou, kterou bez ohledu na formu vlastnictví i neexistenci nájemní smlouvy také je.

Ona demarkace v hlavách ale vede k názoru, který na zastupitelstvu zazněl a dokumentuje hloubku nepochopení role města při zajištění veřejného prostoru pro všechny. Poté, co právník města vysvětlil povinnost náhrady za omezení vlastnického práva, se jedna zastupitelka dotázala: "A když máme my platit za užívání jejich plochy, tak co budou platit oni za to, že jejich hosté užívají ty naše?" Jejich a naše! Tak to opravdu řada lidí v Luhačovicích cítí. Všichni zapomínají, že žádné jejich (zastupitelské) vlastnictví to není. Město je veřejné. Zastupitelům nepatří víc než nám, našim zaměstnancům a všem, kteří mu odvádíme daně , stejně jako dočasně patří hostům, kteří mu odvádí taxu, ať jsou ubytovaní kdekoliv. Naproti tomu naše pozemky patří jen nám, ale žádné daně ani poplatky za jejich veřejné užití inkasovat nesmíme. Naopak daně a poplatky platíme nejen za užívání ostatních veřejných ploch, ale stejně jako ostatní podnikatelé za právo užívat všechny veřejné plochy. Tedy paradoxně i za naše vlastní, které pro město dokonce dosud bez náhrady i udržujeme. Za připomenutí zde stojí fakt, že na metr ploch odvádíme do rozpočtu zdaleka nejvíc. Město a jeho plochy nám tedy nejvíc "patří" a přesto otázka, co městu za jejich užívání zaplatíme, míří na nás.

Obdobně vyznívá i věta provázející nabídku příspěvku města na údržbu areálu, která vysvětlovala, proč ji nechce město financovat celou a chce, abychom se na ní podíleli. Stálo tam: protože, tuto plochu užívají i Vaši hosté. Jako kdyby nebyli stejnou veřejností a neodváděli městu poplatek, jako hosté jiných ubytovatelů a město nestálo o to, abychom je do něj lákali.

To, co město nechápe u lázeňského parku či areálu, chápe velmi dobře u parku zámeckého. Doposud byl volně přístupný, ale nyní jej má město z rozhodnutí státu vrátit spolu se zámkem rodině zakladatelů lázní Seréniyů a již se nechalo slyšet, že bude s novými majiteli jednat, za jakých finančních podmínek by mohl park zůstat veřejný. Ta dvojakost a nerovnost v přístupu je evidentní. Skoro svádí ke škodolibému návrhu ať před předáním jen vysadí bránu a plochu parku zařadí do vyhlášky jako veřejnou.

Z výše uvedených důvodů cítíme v přístupu města nedocenění přínosu lázeňství a naší podnikatelské přítomnosti pro jeho rozvoj a perspektivu. Namísto naší dehonestace bychom čekali spíš poděkování za to, že oprávněný nájem požadujeme až po 25 letech. O to víc, že i od obyvatel a návštěvníků areálu dostáváme spíš dopisy s výhradami k úklidu, údržbě či vymáhání pořádku než díky za péči a veřejnou bezplatnou přístupnost.

S výzvou na uzavření nájemní smlouvy a výplatu náhrady (i zpětně) se pro toto zásadní nepochopení musíme bohužel již obrátit na soud. Nedlužíme to jen sobě, ale zejména areálu a celým Luhačovicím. Právě ony jej potřebují areál dostat do co nejlepší kondice pro dlouhodobou udržitelnost svého turistického úspěchu a zachování své atraktivity, což zatím pro ono zvykové právo a popsané demarkační line ještě vedení města nevidí a my jsme je s o tom roky nedokázali přesvědčit.

Neznamená to ale, že bychom péči o areál zastavili nebo omezili. Právě naopak. Ani s údržbou a opravami komunikací na soudy čekat nebudeme. Ještě v letošním roce do nich vložíme 12 milionů. Nejedná se o provozní prostředky, ale o více než třetinu loňského zisku (za 25 let nešla k akcionářům žádná dividenda a zisky jsou investovány v Luhačovicích). Těchto prostředků se sice zase nedočká za konkurencí už zvolna pokulhávající hotel Palace, ale které prodlouží novou městskou pěší zónu až k pískové ploše Lázeňského náměstí a zase o pořádný kus zvednou atraktivitu celého území. Právě oprava zmíněné pěší zóny, mířící do areálu, jen zvýraznila neutěšený stav povrchů v samém srdci Luhačovic. Proto už nelze čekat. Musíme využít doběhu stávajících prací na teplovodu, všechno stihnout do poloviny června a neohrožovat další sezónu. Snad tím víc než jasně dokazujeme svůj trvalý zájem o obnovu těchto ploch a kondici Luhačovic. Výše tohoto výdaje zase dokazuje oprávněnost i potřebu velkých veřejných peněz. Věřím proto, že i zastupitelé dospějí k přesvědčení, že stát mimo už město prostě nemůže. Prvním krokem by mohla být třeba s touto akcí koordinovaná obnova socialistického osvětlení, výměna košů a nahrazení našich letitých laviček novými městskými.

Naše aktivity ve veřejném zájmu se neomezují jen na komunikace nebo zeleň. Na nejbližší roky se chystáme za pomoci dotací rekonstruovat kolonádu, halu Vincentka a proměnit rozsáhlý areál Vodoléčby s veřejnou plovárnou Slunečních lázní na Jurkovičovo muzeum. Projekty jsou hotové, dojde na ně jen pokud dotace získáme. Šance jsou prý veliké, ale i přes dotace na ně budeme muset najít vlastních 70 mil. Kč bez toho, že by dokázaly vydělat jedinou korunu. Ani na první pohled vysoký nájem za veřejné užívání areálu nám nikdy nevykompenzuje těch 25 let osamělé zátěže, ale může pomoci realizovat i tyto projekty , které svou existencí pomohou všem.

Za představenstvo Lázní Luhačovice, a.s.
MUDr. Eduard Bláha





zpět na další aktuality




Starší aktuality:

2015

2014

2013
Úvodní strana | Mapa webu | Kontakt
Zasílání novinek
Lázně Luhačovice, a.s., Lázeňské náměstí 436, 763 26 Luhačovice, ČR, telefon: +420 577 682 111, e-mail: info@lazneluhacovice.cz, www.lazneluhacovice.cz
Věrnostní programy Člen svazu léčebných lázní Člen AHR ČR Zápatí stránky